Tajemství bývalých států SSSR, o kterých jste nevěděli

Rozpad impéria: Stručná historie

Sovětský svaz, tento gigantický státní útvar rozprostírající se napříč Eurasií, působil po dlouhá léta jako nezničitelná velmoc. Jeho kolaps koncem minulého století představoval zásadní zlom v novodobých dějinách. Kořeny rozpadu sahají do osmdesátých let, kdy Michail Gorbačov zahájil reformní politiku perestrojky a glasnosti. Tyto snahy o modernizaci a demokratizaci však paradoxně spustily lavinu národního uvědomění a osamostatňovacích tendencí v jednotlivých republikách. Sílící volání po svobodě, podporované letitými křivdami a ekonomickou nerovností, vyústilo v řetězec událostí vrcholících v prosinci 1991 definitivním rozpadem SSSR. Z jeho trosek se zrodilo patnáct samostatných republik - bývalé státy SSSR: Rusko, Ukrajina, Bělorusko, pobaltské země Estonsko, Lotyšsko a Litva, kavkazské státy Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán, středoasijské republiky Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán a Moldavsko. Zánik této supervelmoci zásadně přetvořil globální mocenskou rovnováhu a jeho dopady pociťujeme v mezinárodních vztazích dodnes.

Pobaltské státy: Cesta do EU a NATO

Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, otevřela se pro bývalé státy SSSR zcela nová kapitola dějin. Litva, Lotyšsko a Estonsko, tři pobaltské země, které dlouhá desetiletí strádaly pod sovětskou nadvládou, konečně dostaly šanci vzít osud do vlastních rukou. Jejich směřování bylo od začátku jasné - chtěly se připojit k západním strukturám, hlavně k EU a NATO. Nebylo to vůbec jednoduché období. Musely se poprat s pozůstatky sovětské éry, přebudovat ekonomiku a vytvořit skutečně demokratický systém. Ale všechny tři země se do toho pustily s neskutečným odhodláním. V roce 2004 se jejich úsilí konečně vyplatilo - vstoupily do Evropské unie a NATO, čímž dovršily svou cestu ke svobodě a bezpečnosti. Byl to významný okamžik, který se podařil nejen díky odvaze pobaltských národů, ale i podpoře demokratického světa.

Zakavkazsko: Konfliktní region

Zakavkazský region, který se rozkládá mezi Evropou a Asií, byl dlouho jednou ze součástí bývalých států SSSR. Když se v roce 1991 Sovětský svaz rozpadl, vznikly zde tři samostatné republiky - Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie. Tahle svoboda ale přinesla spoustu problémů a sporů, které mají kořeny v dávných národnostních a územních neshodách. Budování nových demokratických států v Zakavkazsku nebylo vůbec jednoduché, protože ho provázely ozbrojené střety. Typickým příkladem je válka o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Bývalá republika SSSR	Rozloha (km²)	Počet obyvatel (2023)	Hlavní město
Rusko	17 098 246	146 000 000	Moskva
Ukrajina	603 550	43 000 000	Kyjev
Kazachstán	2 724 900	19 000 000	Astana

Střední Asie: Vliv Ruska přetrvává

Střední Asie je oblast, která má s Ruskem dlouhodobé historické spojení. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, vzniklo z bývalých států SSSR pět samostatných zemí - Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán. I když tyto státy získaly nezávislost, Rusko si v regionu zachovává významný vliv. Pro všechny středoasijské země představuje Rusko klíčového obchodního partnera. Ruština zůstává v oblasti běžně používaným jazykem a mnoho místních obyvatel má v Rusku příbuzné. Rusko si také udržuje pevné vojenské postavení ve Střední Asii. Má vojenské základny v Tádžikistánu a Kyrgyzstánu a spolu s Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem je součástí Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB). Ruský vliv je výrazný i v kulturní a mediální sféře. Místní lidé často sledují ruské televizní kanály a internetové stránky, a ruská kultura je tu všudypřítomná.

Ukrajina a Moldavsko: Mezi Východem a Západem

Ukrajina a Moldavsko, dvě země ze společenství bývalých států SSSR, mají hodně společného - od historie až po kulturní tradice. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, obě země se konečně mohly vydat vlastní cestou a začít psát svůj příběh v nově uspořádané Evropě.

Být mezi Východem a Západem není pro tyto země vůbec jednoduché. Na jedné straně se snaží rozvíjet demokracii a volný trh, na druhé straně musí řešit tlak ze strany Ruska, které by rádo v oblasti udrželo svůj vliv.

Některé postsovětské země, třeba ty v Pobaltí, se rychle přidaly k Západu a jsou dnes v EU i NATO. Ukrajina s Moldavskem ale zatím zůstávají někde na půl cesty mezi oběma světy.

Rozpad Sovětského svazu byl jako otevření Pandořiny skříňky národních identit. Z popela impéria povstaly nezávislé státy, z nichž každý nesl s sebou dědictví minulosti a touhu po vlastní budoucnosti.

Zdeněk Dvořák

Bělorusko: Poslední diktatura Evropy?

Bělorusko, kterému se přezdívá poslední diktatura Evropy, má složitou minulost a dodnes udržuje silné pouto s ostatními státy bývalého SSSR. Když se v roce 1991 Sovětský svaz rozpadl, vydalo se Bělorusko jiným směrem než většina ostatních zemí ze společného bloku. Pobaltské země - Litva, Lotyšsko a Estonsko - se přiklonily k demokratickým hodnotám a vstoupily do EU, zatímco Bělorusko pod vedením autoritářského vůdce Alexandra Lukašenka zůstalo věrné Rusku. Lukašenkova vláda systematicky potlačuje jakýkoliv odpor, omezuje základní svobody a manipuluje s výsledky voleb. Takové jednání vyvolává ostrou kritiku ze strany západních zemí, které reagují uvalením sankcí. Bělorusko však i nadále zůstává strategicky významnou zemí na pomezí ruského a evropského vlivu. Jeho další směřování není jasné a bude záviset na mnoha okolnostech - především na vztazích s Ruskem, náladách ve společnosti a postojích mezinárodního společenství.

Budoucnost: Spolupráce nebo soupeření?

Bývalé státy SSSR prochází složitým vývojem vzájemných vztahů. Některé země jako Arménie, Bělorusko a Kazachstán si zachovávají blízké spojení s Ruskem přes Euroasijskou ekonomickou unii. Naproti tomu Ukrajina, Grusia a pobaltské republiky se víc přiklánějí k EU a NATO. Tyhle protichůdné směry vedou k různým třenicím, což se projevilo třeba při ruském zabrání Krymu v roce 2014 nebo v současném konfliktu na východě Ukrajiny.

Kam budou směřovat vztahy mezi zeměmi bývalého Sovětského svazu, nikdo neví. I když v rámci SNS pořád funguje hospodářská a bezpečnostní spolupráce, politické a ideové rozdíly jsou čím dál větší. Těžko říct, jestli to povede k užšímu propojení těchto zemí, nebo se naopak ještě víc od sebe vzdálí. To ukáže až čas.