Tajemství Říma: Kdo Založil Věčné Město?

Starověký Řím

Řím, jedno z nejvýznamnějších impérií starověku, má fascinující, i když ne zcela jasný původ. Otázka "kdo založil Řím" nás zavádí do říše legend a mýtů. Podle nejznámější z nich, legendy o Romolovi a Removi, byli tito dva bratři, potomci boha války Marta, odloženi na řece Tiberu. Zachránila je a vychovala vlčice, načež je nalezl pastýř Faustulus.

Dospělí bratři se rozhodli založit město na místě, kde je vlčice nalezla. Bohužel, spor o to, kdo z nich bude městu vládnout, vyústil v tragédii. Romulus zabil Rema a stal se tak jediným vládcem nově založeného Říma. Toto datum, 21. dubna 753 př. n. l., se stalo symbolickým datem založení Říma a je připomínáno jako svátek.

Ačkoliv je legenda o Romolovi a Removi dodnes populární, moderní historici se spíše přiklánějí k prozaičtějšímu vysvětlení. Archeologické nálezy naznačují, že Řím vznikl postupným splynutím menších osad na pahorcích nad řekou Tiberou. Tato oblast byla strategicky výhodná, nacházela se na křižovatce obchodních cest a nabízela přirozenou ochranu před nepřáteli.

Mýtus o založení

Příběh o vzniku Říma, opředený legendami a mýty, je fascinující kapitolou historie. Podle tradice se Řím zrodil 21. dubna 753 př. n. l. Zakladateli věčného města se stali bratři Romulus a Remus, potomci legendárního hrdiny Aeneáše z Tróje. Bratři, odložení na břehu Tibery, byli zázračně zachráněni a odkojeni vlčicí. Později je nalezl pastýř Faustulus, který je vychoval. Dospělí bratři se rozhodli založit město na místě, kde je našla vlčice. Při sporech o vládu a umístění města Romulus zabil Rema. Romulus se stal prvním římským králem a dal městu své jméno. Tento mýtus, ačkoliv barvitý a dramatický, je z historického hlediska neudržitelný. Archeologické nálezy naznačují, že oblast Říma byla osídlena již dlouho před datem uvedeným v legendě. Příběh o Romulovi a Removi pravděpodobně vznikl až mnohem později, aby vysvětlil původ města a zdůraznil jeho božský původ a osudovou předurčenost k velikosti. Ať už je pravda jakákoliv, legenda o Romulovi a Removi zůstává důležitou součástí římské mytologie a identity. Dodnes inspiruje umělce, spisovatele a láká turisty z celého světa, kteří si připomínají zrod jednoho z nejvýznamnějších impérií historie.

Vlastnost	Legenda	Historický fakt (pokud je znám)
Zakladatelé	Romulus a Remus	Neznámý, pravděpodobně skupina latinských pastevců
Datum založení	753 př. n. l.	Odhaduje se 8. století př. n. l.
Původ zakladatelů	Potomci Aeneáše, vychováni vlčicí	Pravděpodobně obyvatelé Latinské oblasti

Romulus a Remus

Romulus a Remus jsou ústředními postavami slavné legendy o založení Říma. Příběh začíná s Numitorem, králem Alby Longy, a jeho ambiciózním bratrem Amuliem. Amulius svrhl Numitora a zmocnil se trůnu. Aby zabránil jakémukoliv nároku na moc, nechal zabít Numitorovy syny a dceru Rheu Silvii přinutil stát se vestálkou, kněžkou bohyně Vesty, čímž jí znemožnil mít děti. Rhea Silvia však porodila dvojčata, Romula a Rema, jejichž otcem byl podle legendy bůh války Mars.

Když se Amulius o dětech dozvěděl, vyděsil se proroctví, že ho potomci jeho neteře svrhnou. Nařídil proto, aby byla dvojčata vhozena do řeky Tibery. Košík s nemluvňaty ale uvízl na břehu a našla je vlčice, která je kojila a chránila. Později se chlapců ujal pastýř Faustulus a jeho žena Acca Larentia, kteří je vychovali. Romulus a Remus vyrostli v silné a odvážné mladíky. Dozvěděli se o svém původu a rozhodli se pomstít Amuliovi a dosadit svého děda Numitora zpět na trůn Alby Longy. Po vítězném boji se Romulus a Remus rozhodli založit vlastní město v místech, kde je kdysi našla vlčice.

Bohužel, jejich bratrská láska se brzy změnila v soupeření o moc a slávu. Došlo mezi nimi k hádce, během níž Romulus zabil Rema. Romulus se tak stal prvním římským králem a město pojmenoval po sobě – Řím. Ačkoliv je legenda o Romulovi a Removi pravděpodobně smyšlená, hluboce ovlivnila římskou identitu a mytologii. Příběh o vlčici, která vychovala zakladatele Říma, se stal symbolem síly, vytrvalosti a božského poslání Říma.

Božský původ

Římané si byli vědomi své smrtelnosti, ale zároveň toužili po příběhu, který by je spojil s něčím větším, božským. A tak se zrodila legenda o Romulovi a Removi, dvojčatech počatých Vestálkou Rheou Silvií a bohem války Martem. Tato legenda, opředená božským tajemstvím, se stala nedílnou součástí římské identity. Romulus a Remus, odloženi jako nemluvňata a zachráněni vlčicí, se stali symboly síly, vytrvalosti a božské přízně. Jejich příběh, ač s největší pravděpodobností smyšlený, sloužil k legitimizaci moci římských vládců a k posílení pocitu výjimečnosti římského lidu. Božský původ Romula, údajného zakladatele Říma, dodával městu na Tiberu auru posvátnosti a předurčenosti k velikosti. Tato víra v božskou ochranu provázela Římany na jejich cestě k ovládnutí Středomoří a formovala jejich sebepojetí na dlouhá staletí.

Souboj bratrů

Romulus a Remus, dvojčata zrozená z lidské matky a božského otce Area, boha války, jsou ústředními postavami legendy o založení Říma. Jejich příběh je protkán božskými zásahy, intrikami a tragickým bratrovražedným konfliktem. Po opuštění a zázračném přežití v divočině, vychovaní vlčicí a pastýřem, se mladíci rozhodnou založit město na břehu Tibery. Neshody ohledně výběru přesného místa a spor o to, kdo z nich bude městu vládnout, vedou k osudnému střetu. Romulus v návalu hněvu zabíjí Rema a stává se tak jediným vládcem nově založeného Říma, pojmenovaného na jeho počest. Tento násilný akt vrhá stín na počátek římské historie a stává se symbolem krvavých konfliktů, které provázely vzestup římské říše. Legenda o Romulovi a Removi, ačkoliv s největší pravděpodobností smyšlená, odráží důležitá témata rané římské společnosti – boj o moc, význam osudu a násilí jako nástroje k dosažení cíle.

Založení města

Řím, věčné město opředené mýty a legendami, má fascinující, i když ne zcela jasný příběh o svém vzniku. Podle tradice se Řím zrodil 21. dubna 753 př. n. l. Zakladateli byli bratři Romulus a Remus, potomci trojského hrdiny Aeneáše a bohyně Venuše. Legenda praví, že bratři byli odloženi na břehu řeky Tiberu, kde je nalezla a odchovala vlčice. Později je nalezl pastýř Faustulus, který je vychoval. Dospělí bratři se rozhodli založit město na místě, kde je nalezla vlčice. Při sporech o vládu nad městem a o to, kde přesně by mělo stát, Romulus zabil Rema. Romulus se stal prvním římským králem a pojmenoval město po sobě - Řím.

Ačkoliv je legenda o Romulu a Removi hluboce zakořeněná v římské mytologii a identitě, moderní historici se kloní k racionálnějšímu výkladu. Archeologické nálezy naznačují, že oblast dnešního Říma byla osídlena již v době bronzové. Pravděpodobnější je, že Řím nevznikl v jeden den, ale postupným splynutím menších osad na pahorcích nad řekou Tiberou. Tyto osady se spojily pravděpodobně z důvodu obchodních a obranných zájmů. Přesný průběh vzniku Říma tak zůstává zahalen tajemstvím, ale legenda o Romulu a Removi dodnes fascinuje a inspiruje.

První král Říma

Řím, město na sedmi pahorcích, opředené nespočtem legend a mýtů. Jedním z nejznámějších je příběh o jeho založení bratry Romulem a Remem. Tito dva chlapci, potomci boha války Marta, byli odloženi na řece Tiberu a zachráněni vlčicí, která je kojila. Později je nalezl pastýř Faustulus a vychoval je jako své vlastní syny.

Když Romulus a Remus dospěli, rozhodli se založit nové město. Bohužel se nedokázali shodnout na tom, kde přesně by se město mělo nacházet a kdo z nich bude jeho vládcem. V zápalu hádky Romulus zabil Rema a stal se tak jediným vládcem nově založeného Říma, pojmenovaného po něm samém. Tím se stal Romulus prvním římským králem, legendárním zakladatelem jednoho z nejmocnějších impérií starověku. Ačkoliv je příběh o Romulovi a Removi s největší pravděpodobností jen mýtem, sloužil Římanům po staletí jako symbol jejich původu a důkaz jejich božského poslání.

Historické prameny

Prozkoumávání minulosti vzniku Říma nás zavádí do spleti legend a historických pramenů, které se prolínají a vytváří fascinující, i když ne zcela jasný obraz. Hlavním zdrojem informací o nejranějších dějinách Říma jsou díla antických historiků, především Livia, Dionysia z Halikarnassu a Plútarcha. Tito autoři čerpali z dnes již ztracených análů a kronik, ale také z ústní tradice a mytologie.

Zatímco legenda o založení Říma bratry Romulem a Remem, odchovanými vlčicí, je široce známá, historikové se shodují, že se jedná spíše o symbolický příběh, který odráží dobové představy o původu města a jeho obyvatel. Archeologické nálezy v oblasti Palatinu nicméně potvrzují existenci osídlení z 8. století př. n. l., což zhruba odpovídá tradičnímu datu založení Říma, 753 př. n. l.

Kromě literárních pramenů nám cenné informace o raném Římě poskytují i archeologické nálezy, jako jsou zbytky hradeb, chrámů a hrobek. Tyto nálezy nám pomáhají lépe porozumět každodennímu životu, náboženství a společenské struktuře prvních Římanů. Přestože se nám nepodaří zcela odkrýt roušku tajemství obestírající vznik Říma, kombinace historických pramenů a archeologických nálezů nám umožňuje alespoň nahlédnout do minulosti a pochopit, jak se z malé osady na břehu Tibery stalo centrum mocné říše.

Archeologické nálezy

Archeologické nálezy z Říma a jeho okolí nám pomáhají lépe porozumět době vzniku Říma a oddělit fakta od legend. Ačkoliv legendy připisují založení Říma Romulovi a Removi v roce 753 př. n. l., archeologické nálezy ukazují na dřívější osídlení oblasti.

Nálezy keramiky, nástrojů a pozůstatků obydlí na Palatinu a v jeho okolí dokládají přítomnost osídlení již v 10. století př. n. l. Tyto komunity byly pravděpodobně tvořeny Latinové, kteří obývali oblast Latium. Další nálezy, jako například hrobky s bohatou výbavou z 8. století př. n. l., svědčí o rostoucím významu a bohatství osady na Palatinu.

Zatímco archeologické nálezy potvrzují existenci osídlení v oblasti Říma před datem uvedeným v legendě, neexistují žádné důkazy o Romulovi a Removi ani o dramatických událostech popsaných v mýtu. Je pravděpodobné, že legenda o Romulovi a Removi vznikla později, aby vysvětlila a oslavila vznik Říma.

Datum založení

Tradiční datum založení Říma je 21. dubna 753 př. n. l. Toto datum stanovil římský učenec Marcus Terentius Varro a stalo se široce přijímaným v římské kultuře. Slavili ho svátky zvané Ludi Romani a je spojeno s legendou o Romulovi a Removi, dvojčatech vychovaných vlčicí, která založila město na pahorku Palatin. Archeologické nálezy však ukazují, že oblast Říma byla osídlena již mnohem dříve, zhruba od 10. století př. n. l. Je tedy zřejmé, že datum 753 př. n. l. nelze brát jako okamžik vzniku Říma v pravém slova smyslu. Spíše se jedná o symbolické datum, které Římané přijali za své a které jim pomáhalo utvářet jejich identitu a dějiny.

Význam legendy

Legenda o založení Říma, v níž hrají ústřední roli bratři Romulus a Remus, je mnohem víc než jen zábavný příběh. Je to základní kámen římské identity, mýtus, který utvářel jejich sebepojetí po staletí. I když historická přesnost legendy je sporná, její kulturní a symbolický význam je nesporný. Legenda vysvětlovala božský původ Říma, ospravedlňovala jeho moc a dávala smysl jeho osudu. Romulus, vítězný bratr, se stal archetypem ideálního římského občana – statečného, silného a oddaného svému městu. Jeho příběh sloužil jako inspirace pro generace Římanů a připomínal jim důležitost jednoty, obětování a ambicí. Legenda se stala nedílnou součástí římské kultury a umění. Byla zobrazována v sochách, na mincích, v literatuře i v politických projevech. I dnes, dlouho po pádu Říše římské, legenda o Romulovi a Removi fascinuje a inspiruje. Je to nadčasový příběh o bratrské rivalitě, o vzniku civilizace a o neutuchající síle mýtů.